Projekt Den bez překážek
16.6.2010
Smíšené
pocity, ostych, strach, údiv, lítost,
přemáhání, sebepoznání, legrace,
smích a
srdce na dlani. To všechno poznali naši studenti 16.
června 2010. Zapojili se
totiž do projektu, který má napomáhat
začlenění mentálně postižených osob do
společnosti a zbavit se předsudků vůči těmto lidem. Společně
s Domovem pro
osoby se zdravotním postižením Na Bělince
v Kunovicích a Střední školou
služeb s.r.o. v Uherském Hradišti prožili
všichni zážitkový den, který se
pro mnohé stal jistě nezapomenutelným a silně
emotivním zážitkem, byť byl tak
krátký. V rychle plynoucím čase si
mnozí uvědomili, co mají. Že nejsou
důležité materiální hodnoty a moc, ale být
prostě šťastný. To jim na oplátku
ukázali svěřenci Domova.
Při nich si uvědomili, že být bezprostřední, vnímavý,
usměvavý, upřímný, milý, kamarádský, prostě lidský
je pro takového člověka
důležité. Na prvním místě v žebříčku hodnot je pro ně láska k někomu
a láska
okolí k němu a všemu, co ho obklopuje. Je normální, že se za to
nikdo nemusí stydět. Naopak. Má být hrdý, že umí dát své pocity najevo, a to
bez ostychu a zardění. Po
stisku jejich rukou, který není vlažný,
ale opravdový, se studenti navzájem
seznámili a vykročili směrem k leteckému muzeu, kde
si všichni prohlédli
vystavená letadla. Kolikrát stačil
k porozumění jen pohled z očí do
očí, které často zářily štěstím. Při
pochodu si zpívali písničky a zaháněli
mračna, která nás pronásledovala po celé
trase. Společně nás doprovázelo malé
kotě a pejsek Chico. Oba dva dělali našim novým
kamarádům velkou radost.
Po
prohlídce leteckého parku jsme se přesunuli do
nedalekého areálu OK-Baru, který
nám zajistil nejen občerstvení, ale i
útočiště před nevlídným počasím. Než
jsme
se ale dali do papání, při kterém jsme
doprovázeli zvuky kytary a užívali
atmosféru táborákového ohně, museli
všichni účastníci splnit již připravené
disciplíny, při kterých jim byli nápomocni
studentky i studenti. Za každou
splněnou disciplínu obdrželi na stanovištích
razítka, za která si vyzvedli
odměny, které byly vytvořeny našimi žáky
speciálně pro tyto účely. Nezapomnělo
se ani na památeční diplomy.
Při
rozdávání špekáčků a
podávání osvěžujícího nápoje
studenti s podivem
nemysleli nejprve na sebe, ale na své svěřence. A když něco
ukáplo, hned se
postarali o nápravu. Při zpáteční cestě si
každý pochvaloval průběh akce a před
rozloučením se mnozí rozhodli pro
zopakování.
Zjištění
studentů, že někdo, kdo je zná pár minut, může nabídnout svou bezprostřednost a
přátelskou dlaň, je zbavilo všech předsudků, které do té doby měli. Někteří
stáli na prahu svých sil, ale vše po pár hodinách zvládli na výbornou.
Není
časté a obvyklé psát sáhodlouhý seznam, ale obdiv a chválu si zaslouží
studenti, kteří se nezalekli nelehkého úkolu a ujali se ho s největší
zodpovědností. Díky patří jmenovitě:
Třída
3.E – Buráňová Denisa, Coufalíková
Lenka, Hrušková Jana, Chudárková Barbora,
Jančálková Michaela, Kapustová Jana,
Kintlerová Debora, Knedlíková Pavla,
Knotková Zuzana, Kotková Petra, Michalcová
Alžběta, Mošťková Klára, Nováková
Barbora, Řešétková Nikola, Slámová
Eliška,
Stojaspalová Michaela, Šiborová
Michaela, Vaculíková Markéta, Vávrů Karolína a pejsek Chico,
který všem dělal
radost.
Třída
2.E – Bančáková Lucie, Bartošková Monika, Horková Petra, Kašná Kristina,
Kopecká Miriam, Kunovjánková Jana, Opluštilová Klára, Škaroupková Jana,
Venenyová Alena.
Třída
1.DN – Gojová Kateřina, Frýzová Jana,
Chmelařová Klára, Janásová Veronika,
Jančarová Lucie, Jurčová Michaela, Klučková
Alžběta, Krystýn David, Kryštof
Jiří, Navrátilová Nelly, Pavlíková
Monika, Skopcová Alena, Smělík Milan,
Šimčák
Marek, Sonntagová Kateřina, Taťáková Kristina,
Vaculíková Daniela, Verbíková
Marcela.
Třída
1.A - Čermáková Kateřina, Jurčová Gabriela,
Láníková Martina, Látalová Jana,
Poláchová Barbara, Popelková Denisa,
Šímová Lucie, Špačková Romana,
Tomanová
Martina, Ulčíková Jana, Vitásková Pavla,
Vrtalová Aneta.
Poděkování
patří také paní ředitelce Ing. Miroslavě Podivinské za svolení uskutečnění této
akce, paní Mgr. Stanislavě Vyoralové, autorce projektu, vychovatelkám domova,
učitelům a všem výše zmiňovaným.
Většina
ten den zažila pocit něčeho co hezky hřeje u srdíčka. Dovolím si dodat malý
citát od Fridricha Christiana Hebbela.
,,Je
třeba často větší odvahy k tomu svůj názor změnit,
než za ním plně stát.“
|
